Né, že by se mi nelíbilo prouzdat černým sněhem a mít omrzlé i to, co se nikdy nezdálo býti omrznutelným, ale když se tu koukám na zářivě růžový hyacint, už se začínám těšit na jaro. Jenže do jara daleko, do února ještě dál, jak jen si čas pozastavit...
Po neočekávatelném postupu do druhého kola v přijímacím řízení se přeci jen dostavuje těžké návaly stresu a naprosté beznaděje, které večer co večer narůstají. Připadám si jako kupa nechopných pomatených myšlenek roztroušených po parapetech. Vedu se sebou neustálý nekonečný rozhovor, pokládám si nejrůznější otázky typu "proč, máte zkušenosti, producentský aspekt, umělecký přínos". Jde mi z toho doslova hlava kolem, nenacházím útěchu ani u spalovače mrtvol. Nejde ten neustálý vnitřní dialog vypnout. Kriste. I můj páteční seminář na fildě včera vzal svůj konec, takže mé v kafi utopené konce pracovních dnů jsou ty tam a já se tak nejspíše připojím k většinovému posedávání po hospodách. Jedinou záchranou mi snad budou projekce v Ponrepu, bude však záležet na repertoáru. Ano, dostavuje se teď pocit provinilosti, že jsem vynechala tak 5 projekcí, které jsem přímo bytostně toužila vidět..

Už se těším, až bude po tom všem. Až to budu mít za sebou a budu se moci věnovat nějakým společenštějším disciplínám. A teď řeknu již svou oblíbenou pasáž: až konečně budu zase moci snít, jelikož iluze už jsou zase v nedohlednu.

Takže konec bloggaření, se slzou v oku se loučím a navracím se k práci. A poté následuje těžkopádný přesun do Vršovic a noční private film fest.

PS: Breaking the Waves.

Nemám náladu. Jo, je to nějaký ten pátek. Jo, je to kurevsky patová situace. Ne, není. Jen zase se mi tu rozpíná podivné ticho a dobře to určitě nebude. It's the sense of touch.

Dobře, tak buďme trošku konkrétní a řekněme si to na rovinu: realita stojí za hovno. Jo, ta holka byla vždycky tak trošku do větru, ale teď už je z ní prostě nevděčná vlezlá děvka. A aby toho nebylo málo, nechala si u vás spodní prádlo a neustále ťuká na okno, jestli jí ho vrátíte. Tak jasný, proč ne, již po několikáté se vykláním do závějí a podávám jí ho. Jenže dalšího rána je tam znova, zase mi klepe na orosené okno a zase by ho chtěla. Takže se ptám, co s ní mám dělat? A jak se toho všeho už konečně zbavit?
Budu to ignorovat. Třeba to přejde, třeba se to srovná. Každopádně o nějaký dojemný happy endy tady nikdo nestojí.

Dobře, kdyby nesněžilo, tak to nebude ono... Byly to ty velké chuchvalce zmrzlých kapek, co se rozpíjí v pouličním světle. Troufla bych si říct, že to vše působilo až romanticky. Možná moc, možná příliš. Ulice prázdné, žádné hranice mezi chodníkem a silnicí. Čirá sněhová anarchie.
Vločky se mi usazovaly ve vlasech. Nemluvial sjem, přeci jen jsem spolkla slova již o nějakou tu chvilku dřív. Byla jsem rozpačitá ze společnosti, ve kterém jsem se nacházela, ale to pohádkové počasí bylo nádherné. Rozplynutí. Kompletní rozklad. Tkáně válící se pod centimetry čerstvého sněhu. Mysl kdesi v galaxii neznámé....
Nemůžu najít slova. Tolik bych chtěla psát, ale již jsem v provozu 19 hodin a tak se odebéřu do hajan... Třeba to v še vnímáte stejně. A třeba taky ne.

Ke konci vánočních prázdnin jsem si dala ruku na srdce a vynadala si, že jsem se nekoukla na žádný důležitější film. Koukla jsem se na poličku a tam na mne zamrkala Persona, kterou jsem si půjčila tak dva měsíce zpátky od Ondřeje. Strčila jsem dvd do kabelky, že v případě nálady se na film podívám... A večer, kdy přišla vlna přemýšlení, zvolila jsem lehce sebedestruktivní taktiku.

Mám pocit, jako bych se rozpustila ve větru a jediné, co mě drželo na zemi, je řetěz problémů. Řetězec. Řetízek drobných studených uzoufaných problémů, které problémy snad ani nejsou; jen mé zahleděné já se pořád musí litovat. Bergman je jistě krásný lék na pokřivenou duši: stáhne vás ještě hlouběji. U těžších filmů si říkám, že na tom nejsem zase tak špatně, ale po shlédnutí Persony se cítím ještě hůř, než na začátku dne. Přesto vám ji ale doporučuji, resp. za tu nádhernou střih. skladbu, scénář, kompozici a herecké výkony (kéž by to byl konečný výčet) vám případná špatná nálada stojí...

Proč se neztratit.